Filip "Otys" Otáhal: Bez florbalu by můj život vypadal diametrálně jinak

Stál u obnovení mládeže Playmakerů, a jako hráč rostl spolu s nimi. Z nenápadného hráče se stal šikovný obránce, který dokáže ohromit nejen fyzičkou ale zejména prudkou a přesnou střelou. Dneska ji jen těžko lze představit po sedmi letech jeho hraní Playmakery bez Filipa Otáhala. Hráč, kterému nikdo neřekne jinak než Otys, je zároveň také rozhodčím, pohříchu jediným aktivním v celém klubu. V rozhovoru jsme se proto bavili nejen o Otysově hráčské kariéře ale také o pískání.

* Jak vzpomínáš na své florbalové začátky? Vybavuješ so první zápasy nebo tréninky u Playmakerů?

"Svoje florbalové začátky bych rozdělil do dvou období. První bylo v období 9-10 let, kdy jsem chodil do začínajících florbalových kroužků konkurenčního klubu SK. Doba byla ovšem jiná a já si florbal užíval pouze pro zábavu a bral to jako svoji doplňkovou pohybovou aktivitu. Moje druhé období, a zároveň můj začátek v klubu, jsem bral jako návrat do "starých" kolejí, i když to bylo pouze čtyři roky od sebe. Zároveň to byla nová příležitost v životě, což se projevilo až po hodně dlouhé době. Když si to tak říkám, kdybych tehdy nepřišel na první trénink, ještě na Švehlovku, tak by můj život vypadal diametrálně jinak a možná bych nebyl životně tam, kde jsem dnes."

* Měl jsi nějaký herní vzor ve florbale?

"Abych řekl pravdu, v moment příchodu do klubu jsem neznal žádného hráče A ani B týmu, takže žádný vzor jsem ve své kariéře nikdy neměl. Florbal jsem ani v televizi nikdy neviděl, takže ani tam nemám žádný vzor, navíc moje filozofie o "hráčském vzoru" je spíš na analýze jednotlivých herních situací jednotlivých hráčů. Například jaké mají reprezentační hráči návyky v obraně, na koho co funguje a jak to zařadit do svých návyků a pracovat postupně na nich."

* V minulé sezóně jsi odehrál své první zápasy za Áčko. Jaké to pro tebe bylo?

"Můj první zápas za A tým byl už v pokročilé fázi sezóny, kdy se nedařilo tak, jak tomu bylo v plánu. Avšak myslím si, že jsem první zápas v Jeseníku proti domácímu Jeseníku neudělal žádnou ostudu. Dokonce jsme byli místy lepší než soupeř, a pouze díky jeho lepší efektivitě si připsal body do tabulky. Druhý zápas už byl proti SFK Havířov, jehož někteří hráči hrají letos 1. ligu, kde z osobního pohledu při bránění hráčů 1v1 to bylo docela i překvapivě v pohodě. Jenomže jejich taktická vyzrálost proti nám zabrala až nadmíru dobře a zápas dopadl nelichotivě pro nás. I přes to všechno to neberu nijak negativně, naopak jsem si to užil."

* Jaké máš do dalších let cíle, čeho chceš ještě na hřišti dosáhnout?

Určitě bych se chtěl jak florbalově, tak i osobnostně dál růst, a kdo ví, kam může klub růst v blízké i daleké budoucnosti. Určitě jsem jeden z těch, kteří to můžou a rozhodně chtějí ovlivnit."

* V loňské sezóně se ani jednomu z mužských týmů Playmakerů moc nedařilo. V čem spatřuješ příčiny?

"A i C tým mají rozličné důvody pro jejích umístění v tabulce. Co se týká B týmu, zde musím říct, že to byla naopak dobrá sezóna, když vezmu ohled na okolnosti začátku sezóny, kdy jsme začínali úplně na novo. Do posledního turnaje jsme dokonce bojovali o 3. místo. Tam nás dohnala jednak mizerná efektivita v koncovce a jednak naše nekoncentrace. Sice jsme skončili předposlední, ale sezónu určitě nemohu hodnotit jako neúspěšnou."

* V létě ses zajel podívat na soustředění v Luhačovicích. Máš v plánu se v budoucnu, a třeba i více, zapojit?

"Byl jsem se podívat na soustředění do Luhačovic primárně kvůli přátelskému zapasu proti domácímu výběru, nakonec to dopadlo tak, že jsem byl rozhodčí utkání. I ten jeden den jsem si náramně užil a pokud tomu okolnosti dovolí, budu se chtít do budoucna více podílet na soustředěních a dalších podobných akcích."

* Aktuálně už třetí sezónu pískáš. Co pro tebe zatím byla největší výzva ve spojení s pískáním?

"Začal jsem na podzim roku 2020, jestli dobře počítám, tak už je to dokonce pátá sezóna. Za tu dobu už jsem ledasco odpískal a viděl i ty nejzvláštnější situace. Nejtěžší na pozici rozhodčího je rozhodně začátek. Školení dokáže člověk dokončit bez větší přípravy, pokud už má člověk zkušenosti s florbalem a zároveň se dokáže rychle učit novým věcem. Zlom nastane v prvních turnajích, kde zjistí, že to není tak jednoduché. S pomocí delegátů a školitelů, kteří každého upozorní na nedostatky a dodají svoje rady a zkušenosti, člověk přehodnotí vše, co do té doby nazýval florbalem a začne se najednou dívat na sport z úplně jinačí perspektivy. Čistě podle mého názoru je nejtěžší první a druhá sezona, kdy se rozhodčí učí aplikovat pravidla z knížky na hřiště. Většinou tomu nepomáhají ani hráči či vedoucí týmů. Přidejme kombinaci nepovedeného turnaje a seznam výtek delegáta a máte recept na tvrdý pád na zem světa rozhodčího. Pak už je na každém, jestli člověk začne vnímat florbal z jiného úhlu pohledu, a kdo ne, ten poté skončí, nebo už pravděpodobně dávno skončil s pískáním."

* Jsi nyní jediný rozhodčí v klubu, arbitři celkově chybí. Čím myslíš, že to je?

"Přelom za mě přišel v průběhu třetí sezóny (jelikož z první sezóny jsem viděl jeden turnaj a pak byl konec). Když tuhle otázku zobecním, můžu říct, že výzva je to hlavně pro psychiku, posoudit vše rychle, správně a citlivě není žádný med. A možná jsem i sám sobě pokrytecký, když tu mluvím o nadávkách od hráčů, když k rýpavým poznámkám nechodím daleko. Z mého osobního hlediska je to o motivaci hráčů a když už začnou, tak jako většina rozhodčích skončí v první nebo druhé sezóně."

* Jak by mohl klub, případně celá ČFBU, získávat více rozhodčí a udržet je u pískání?

"Otázka na stranu ČFBU nechám lidem tomu určeným. Když jde o klubovou pozici vůči rozhodčím, klub se může tisíckrát rozkrájet pro získání rozhodčích, jenom aby poté jejich vysnění rozhodčí skončili po měsíci s výše zmíněných důvodu. Proto z mého pohledu je klub na tuto problematiku krátký."

* Co čekáš od této sezóny? Ať už jde o klub, týmy nebo tebe samotného?

"Bude to strašné klišé, ale prostě růst jak florbalově, tak i jako člověk. Letos to bude pro mě nejtěžší sezona, jelikož nastupuji na výšku a skloubit školu a florbal bude těžké, i když se mi to doteď dařilo, což se může rychle změnit. Pokud jde o klub, doufám že všichni dají potřebné úsilí do hry a také se posunuli. Když se neposouvají hráči, nemůže se posunout ani klub."

* V létě jsi s několika spoluhráči vyrazil také na Czech Open. Byl pro tebe tento ročník něčím speciální? A jak sis turnaj užil?

"Pro naši partu to byl už druhý ročník, herně byl posun znát. Výsledkové už to bylo i díky smůle na los horší. Zároveň jsem poprvé v kariéře měl tu čest dělat týmu kapitána. Když to zhodnotím: První zápas s Porubou byl nejvyrovnanější, byli jsme sice více na míčku a měli více šancí, ale Poruba měla lepší efektivitu a remíza v celku zasloužená. Druhý zápas s Lotyšským druholigovým Slampe/Zevrid byl z mého pohledu "zápas blbec", kde se nám nic nepovedlo podle našich představ. Jedinou výraznou převahu měli ve své fyzičtější hře u mantinelu. A poslední dva zápasy ve skupině, respektive předkola play-off byly v celku podobné, tým Panters Praha (byl to tým složený s mladších hráčů hrajících CE ligu juniorů a hráčů kteří hrají pravidelně Národní Ligu) a divizní Barracudas Slaný nás porazili. Ve hře proti Panters pokulhávala obrana, avšak v zápase se Slaným už jsme i obranně drželi krok a útočně se nám oba zápasy povedly lépe než v den první. Zápas proti Slanému beru jako nepovedenější, zároveň tu šel vidět posun nás všech. A ze Czech Open jsme si i odnesli poznatky ze kterými můžeme pracovat i v sezoně."