Marek Bouda: Příchod Dana byl pro nás tím nejlepším, co nás mohlo potkat

Dvacet let. Tak dlouho už hraje florbal na soutěžní úrovni Marek Bouda. "Služebně" jeden z nejstarších stále aktivních hráčů klubu brázdí hřiště i v aktuální sezóně. A je stále při chuti: Aktuálně má v průměru více než bod a půl na zápas, vysokou produktivitu si z útoku přenesl také do obrany: I nyní atakuje třicetibodovou hranici. Dvaačtyřicetiletý univerzál má za sebou stovky zápasů a zaknihoval v nich okolo 500 bodů. Nyní se ve velkém rozhovoru ohlíží zpět za svými zážitky v oddíle, zároveň ale komentuje také současné dění v oddíle i jeho budoucnost. 

* Jak vzpomínáš na své florbalové začátky? Co si z nich pamatuješ?

"Celé to vzniklo tím, že jsme chodili hrát pozemák na Špály, Slavíčka a Zrzavého hrát pozemák  s Fojty, s bráchou, dalšími vrstevníky. Chpdil s námi hrát David Jančík, znali jsme se, valili jsme spolu pozemák. A pak přišel s tím, že hraje florbal. My to nějak nepobírali, co je to za hru. My jsme měli tenisák napuštěný vodou a jeli jsme si svoje. A vždycky přišel s hokejkou z tréninku. Já mu řekl jestli mi nepůjčí hokejku, měl ji na opačnou stranu. Postupně jsem se začal rozhodovat, jestli hokejbal, ten měl tehdy v Prostějově boom, nebo florbal. Hokejbal mě tolik nebral, že tam na sobě měl člověk hodně vybavení. David mě tedy přesvědčoval, ať přijdu na trénink. Přišel jsem tedy, dostal jsem florbalku. Už tam kluci hráli rok, dva, Míra Sedláček, Pepa Ťuik, Jara Skopal, Kroupa tam byl... a Novis.

* Zkrátka taková stará garda...

"Jojo. Taky Michal Žák a jeho brácha, Karel, stejně tak Piškot. No přišel jsem na trénink, bylo to dobré. Trefoval jsem do levé šibenice. Byli z toho hotový a tak to začalo. Pak jsem přišel na druhý trénink a oni, že nemají gólmana.

* Ty jsi snad i chytal?

"To ne, brácha přišel, že by chytal. A dobrý, super to bylo. Měl jsem takovou udičku. Věděl jsem tedy, že i Zdena s Milanem fakt umí, tak se taky přidali. To byly začátky. Pak už mě to pohltilo úplně a dres že nemám, tak starý Večerka končil s florbalem. Tu jsem si od něj koupil, moc jsem neměl na výběr."

* A číslo 69 ti vlastně zůstalo dodnes...

"Ano, zůstala mi dodneška."

* To není úplně obvyklé, aby hráč odehrál s jedním číslem celou kariéru.

"Koupil jsem ji, nebyl výběr, zas ale asi to byl osud: jsem ve znamení raka a ten se značí číslem 69. A jsem s tím spoko. Takže to byly ty začátky."

* Šel jsi pak hned do útoku?

"Jo, my jsme všichni byli v té době extrémně běhaví. Byli jsme skrz pozemák pořád venku a pořád jsme běhali. Takže v obraně tehdy, tam bych dřív asi moc nehrál. Hrál jsem tehdy centra."

* Před dvaceti lety se Playmakeři dostali poprvé a dosud naposledy do 1. ligy. Jaké máš na to období vzpomínky?

"Já jich zas tolik nemám. Začali jsme hrát 1. ligu, moc jsem si ale nezahrál. Měl jsem tehdy autonehodu a po ní zlomenou pánev a ruku. Vrátil jsem se ale tehdy na play-down 1. ligy. V 1. kole jsme chytli Havlíčkův Brod. Přes ně jsme přešli, vyhráli jsme myslím 5:3, dával jsem tehdy tuším 3 góly. Takže dobrý návrat. Pak jsme chytli Orcu (Krnov, pozn. red.). Doma jsme s nimi prohráli o gól a pak jsme jeli na druhý zápas do Staré Boleslavi. Tam jsme vyhráli mám dojem... Bylo to 4:4 a v prodloužení nám borec dal gól z vysoké hole, úplně jednoznačně. Prohráli jsme pak bohužel v prodloužení a nakonec jsme prohráli tedy sérii 2:1 a spadli jsme."

* Byly pak ještě ambice znovu tak vysoko postoupit? Bylo k tomu nakročeno?

"Myslím si, že ne. Co si pamatuji, tak jsme první logu odehráli v 7, 8 lidech, i s gólmanem. Pořád jezdila stejná kostra hráčů. Až na domácí zápasy jsme neposkládali dvě pětky

* To je celkem drsné...

"Bylo to hodně drsné. A vše jsme si platili sami. Hrál jsi jeden den v Litvínově a druhý v Boleslavi. Všechno sis platil sám, přesuny, noclehy. Bylo to samozřejmě časově náročné a už to pro ně nebylo reálné. Nevěděli jsme asi úplně, co nás čeká."

* Pak přišla doba zhruba 14 let zpátky byla prvním vrcholem klubu: osm týmů, přes 100 aktivních hráčů...

"Já už si to nevybavím přesně na roky, trochu mi to splývá. Vím, že jsem tehdy poprvé skončil a později znovu. To bylo vždy ze stejného důvodu. Když jsem měl čas, rád jsem si zahrál za B a za C. Ale tehdy už jsem měl rodinu, těžko jsem tedy ten čas hledal."

* Z jakého důvodu ses tehdy rozhodl pro konec?

"Vždycky to byl syndrom vyhoření. Bylo to pořád dokola. Potřeboval jsem prostě pauzu od florbalu. Když jsem se ale potom vrátil, třeba po dvou letech, tak to bylo fakt dobré."

* V roce 2014 hrozilo, že Playmakeři úplně skončí. Přišli tehdy mimo jiné o celou mládež. Jak jsi to tehdy prožíval?

"Tak nějak jsem vždy doufal, že se to udrží vždy aspoň na úrovni A týmu. To byl jeden z důvodů, proč jsem se pak zase vrátil zpátky. Pořád jsem cítil odpovědnost za tým, nikdy jsem nehrál za jiný tým. Říkal jsem si tedy, že je třeba pomoct, nějakým impulsem, předat nějaké zkušenosti, což byl pro mě hlavní důvod. Věděl jsem už, že po návratu budu hrát nově vzadu. Snažil jsem se každopádně předat ty zkušenosti a myslím, že se to podařilo."

* Po svém posledním comebacku jsi šel do obrany. Bylo pro tebe těžké se přenastavit do defenzívy?

"Ne. Musíš si prostě uvědomit, zda to uběháš nebo ne. A když si uvědomíš, že už to prostě neuběháš, věk se prostě nezastaví a ta výkonnost už není taková, ať chceš nebo ne, a chceš se rovnat s dvacetiletými, tak si řekneš, že se radši budeš s nimi rovnat vzadu. Určitě spíš než na pozici centra, kde se lítá nahoru-dolů."

* Měl jsi třeba obavy z té změny?

"Strach jsem z toho neměl. Přehled o hře jsem měl a střelu dobrou. Neměl jsem tedy obavy."

* Tehdy se postupně vracely některé současné opory týmu...

"Kluci jako Víťa nebo Venca, u nich jsem doufal, že se vrátí. Pro mě byl poslední comeback do úplně nového týmu. Část kluků jsem neznal. Byl jsem třeba u Majkova prvního gólu v Áčku. Vyrovnával na 3:3, na to nezapomenu. Viděl jsem v týmu potenciál. Ti starší kluci tu tehdy nebyli. Když jsem odehrál necelou sezónu, vrátil se Víťa, pak Marťa, do toho se přidal Venca. Myslím si, že kdybych se tehdy nevrátil, někteří by se možná nepřidali."

* Bylo pro tebe zvláštní, že tě tři sezóny vedl o generaci mladší Víťa, navíc tvůj příbuzný?

"Mě to nikdy nevadilo. Dokážu se přizpůsobit když vidím, že to dává smysl. Pak je mi jedno, kdo to vede."

* Jak se zpětně ohlížíš za loňskou sezónou, kdy tým hrál Regionální ligu a spadl?

"Byla tam stagnace, jak jsme spadli. Postupovali jsme ze třetího místa, výkonnostně jsme na to úplně neměli, ale kluci si to chtěli zkusit. Já do toho neprožívali šťastné rodinné obdobím, to se na tom asi taky odrazilo. Myslím si ale, že ne úplně fyzicky, ale mentálně jsme na to nebyli úplně připraveni. Čekal jsem ale, že to nějak podobně dopadne. Byl to skok."

* Co nyní říkáš na Dana Miczka coby trenéra "A" týmu a tvého dlouholetého spoluhráče?

"Známe se strašně dlouho, nahráli jsme toho spolu kvanta. Spíš mě překvapuje, že se do toho tak dal. Přijel sem z Ostravy. Je to ale podle mě pro něj taky srdeční záležitost. Pro nás je jeho koučování asi to nejlepší, co nás v současné době mohlo potkat. Myslím si, že to nese ovoce, víc to změnilo taky názor kluků na hraní u Playmakerů."

* Slyšel jsem od některých, že je změna povzbudila a přidala na radosti ze hry."

"Určitě to tak je. Impuls byl určitě potřeba, hlavně po minulé sezóně."

* Neměl jsi po prvních zápasech sezóny obavy, že Áčko čeká další nepovedený ročník? Tým z prvních utkání vybojoval jen dva body...

"Ne, tam je výkon z padesáti procent o hlavě. A když si ji nastavíš a zbytek je v pohodě, tak je otázka času, kdy to přijde. Hned ze začátku jsme ale nechytli lehké soupeře. Vesměs týmy, co teď hrají špici tabulky."

* Oddíl má znovu mládež, někteří mladí odchovanci s tebou hrají, třeba Míra Bukovan, Míra Vatter, Maj Závodný a další. Co k tomu říct, Playmakeři zase rostou...?

"Jo, třeba co se týká Míry Bukovana, tak jeho máma tehdy psala o info na tréninky. Podařilo se jej nasměrovat sem. Každopádně, je dobře, že klub roste. My tu samozřejmě nebudeme věčně, potřebujeme, aby to postupně mladí přebrali. Je třeba, aby šli kluci nahoru. Teď je dobré, že se do toho zapojili kluci z Béčka, kteří donedávna nehráli. Jezdí třeba Šubi a ostatní kluci. Jsou příslibem do budoucna. Určitě je to dobře. Co jiného než mládež je důležité?"

* Uvažoval jsi ty sám někdy o trénování?

"Nejsem si úplně jistý, jestli bych na to dokázal najít dost času."

* A možná nervů...?

"Nervy ani ne. je to samozřejmě běh na dlouhou trať. Ale spíš ty časové důvody. Formuji si osobní život do nějaké roviny, abych si našel nějaký čas i pro sebe a tak. Na spoustu věcí jsem dříve čas neměl a nemohl bych se tomu věnovat třeba na padesát procent. Asi nepřišel ještě ten správný čas."

* Máš po těch letech u florbalu nějaký rituál?

"Abych pravdu řekl, žádný tam není. V mém věku je tedy rituál, že si musím dát před každým zápasem nakopávač. To je teď takový můj rituál. Abych vůbec mohl další den chodit. Ale rituál jako takový, ten jsem neměl nikdy. Na to si asi nepotrpím."

* Nedávno sis po čase zahrál i za "C" tým, původně jsi měl hrát znovu i s Danem. Jak se ti hrálo?

"No, jak se hrálo... S Danem jsme nehráli. Bohužel onemocněl, tak jsem jel sám. Ale spíš jde o to, že budu hrát florbal do té doby, než zjistím, že klukům nemůžu pomoct. Jak cítím, že můžu pomoct, jsem schopný něco předat a platný pro tým, tak asi budu hrát když to zdraví dovolí. Z toho důvodu jsem asi i jel na to Céčko."

* Nedávno Áčko vyhrálo 10:0 nad Mohelnicí "B". Jak zpětně zápas hodnotíš?

"S Mohelnicí jsme hráli první zápas 5:4. Pořád jsme vedli, ale je to o tom, jestli jim někdo přijede z Áčka, které hraje tuším Divizi. Totéž platí třeba i u Šumperka. To jejich Áčko má rozhodně svou kvalitu. Ale když jsem viděl soupisku před zápasem, měl jsem z toho respekt. Ale nečekal jsem, že to bude mít až takový průběh. Když se ale podívám zpětně za průběhem a za naším výkonem, tak to ani jinak skončit nemohlo. Mohelnice, když dostala balón, tak ho udržela maximálně deset vteřin a hned jsme jí ho sebrali. To byl velký rozdíl. I po nevynucených ztrátách. Dařil se nám pressing. A tam se hodně ukázala běhavost mladých, Šubiho třeba. Nebo Víťa zahrál skvěle. Umí být vůči soupeřům hodně nepříjemný. Hlavně je důležité, že jsme se v minulosti potýkali s tím, že pravidelně dávali góly tři kluci. Zbytek týmu tolik nepřispíval, byl buď v křeči nebo neměl tu herní kvalitu. Ale teď když se na to člověk podívá, tak je schopný dát gól každý."

* Právě když máš dva střelce, líp se to soupeři brání, nasadí se třeba osobka a hotovo. Pokud ti pravidelně dává góly sedm lidí, je to o něčem jiném.

"Přesně tak. V kanadském bodování je tak pět kluků, co má 20 bodů a víc. To svědčí o tom, že tým je všeobecně kvalitní, že to není o dvou třech klucích, což dříve bývalo. Ten zápas s tou Mohelnicí byl asi nejlepší od doby, co jsem se vrátil. 10:0 je prostě strašný. Zažil jsem kdysi zápas, kdy jsme hráli doma s Gullivery kdysi. Dostali jsme 0:12 a bylo to strašné, nejhorší prohra, co si pamatuji..."

* Hrál jsi s desítkami různých kluků. Je někdo z těch, co už nehrají, s nímž by sis rád ještě zahrál?

"Zahrál bych si s Pepou ´Ťuikem, máme k sobě lidsky blízko. A když jsme potřebovali tenkrát porazit Šternberk a postupovali jsme ty dvě sezóny po sobě, přišel jsem za Pepou, že je nás šest na zápas, tak se Pepa přidal. I na ty dva zápasy s námi jel a on tam dokonce rozhodl. Vyhráli jsme 4:3 a byly to pro nás strašně důležité tři body pro to, abychom šli nahoru. Určitě tedy s ním..."

* Klub slaví 25 let. Co bys mu popřál? Kde vidíš Playmakery za nějakých pět let?

"Aby se klub stabilizoval na nějaké úrovni a z toho se dalo čerpat do budoucna. Pokud se to podaří, tak ta chuť a výsledky přinesou další a další kluky, kteří půjdou nahoru, kategorii od kategorie a bude to mít přímý vliv na to, jak se budou prezentovat muži. Myslím si, že v pohodě na region by to mělo být."