Miroslav Bukovan: Moje sebevědomí dost stouplo, chci vyhrávat
Po krátké odmlce přinášíme druhý díl rozhovoru s Miroslavem Bukovanem. hráč Áčka a trenér mladších žáků v první polovině hovořil o tom, jak se mu daří v trénování, vzpomínal také na své začátky s florbalem. Tentokrát jsme se zaměřili jednak na aktuální sezónu a pak také na působení Míry Bukovana v Amatérské florbalové lize (AFL).
* Kromě toho, že hraješ za Playmakery, hráváš i AFL: jak bys srovnal úroveň této soutěže a třeba Olomoucké ligy mužů?
"Úroveň v Brněnské Amatérské lize bych srovnal s Olomouckou ligou mužů tak, že jsou si hodně podobné. Sice se hraje systémem 4na4, ale jinak zápasy jsou většinou stejné jako v Olomoucké lize. Rychlejší, bojovnější, těžké i lehké."
* V čem je soutěž jiná, v čem se naopak neliší?
"AFL je pro mě prostě druhý tým, je tam menší hřiště, kde zlepšuji svou rychlost, práci s míčkem, rychlejší zakončení a větší produktivitu střelby na branku. Hraje se 2x15 minut a hrajeme jedenkrát do měsíce, jeden den tři zápasy. Momentálně vedu i kanadské bodování, a to nejen v AfL týmu Viking, ale i u nás. V čem se neliší soutěž, tak to je rozhodčí. V olomouckém a moravskoslezské kraji je prostě rozhodčí něco jako kůlna na nadávky... Dále jsou to samozřejmě vypjaté spory, faulování a drsné boje u mantinelů."
* Nedávno jste slavili týmový úspěch: jaký a jak jste jej dosáhli?
"Měli jsme tady tým, ke kterému jsem se přidal a bylo super s nimi jezdit, i když moc lituji, že se rozpadl. Když jsem začal jezdit, každý chtěl vyhrávat, a tak se i stávalo. Měli jsme super výsledky, dramatické a vyrovnané zápasy a tým uprostřed tabulky najednou hrál FINÁLE AFL.V play-off jsme prošli lehce, pak mě ale bohužel skolila nemoc a finále jsem nehrál a naši padli. Věřím, že pro všechny to bylo zdrcující, protože Avengers Prostějov mohli slavit druhý titul v AFL, ale bohužel se nepovedlo. Jakmile se tým rozpustil, říkal jsem si, že je fakt škoda, protože mě to strašně baví hrát, a tak jsem zkusil oslovit pár týmů v Brně. A ani ne po týdnu mě čekal první trénink s Vikingama v Brně a teď už jezdím a jsem v nominaci každý turnaj. Momentálně se nacházíme na krásném 5. miste z 12 týmů divize B."
* Přesuňme se ještě k aktuální sezóně mužského "A" týmu. Tomu se zatím příliš nedaří. V čem spatřuješ důvody?
"Byly to bolestivé turnaje, ze kterých se musíme vzpamatovat a jít dál. Jako tým makáme, snažíme se na tréninku dělat cvičení na 100%. V zápase nám chybí ale kapka štěstí. Neproměňujeme šance, nejsme hbitější, zbytečně přicházíme o balónek a to jsou malé postřehy z dvou turnajů, které nás stály body. Vedení pod Danem rozhodně není špatné a doufám prostě ve výhry a body, naopak role kapitána Víti mu dobře sedí, protože na lavičce dokáže nakopnout, říct pozitivní a negativní na naše výkony a hnát tým k výhře. Snad se odpíchneme a přivezeme z dalšího turnaje dvě výhry."
* Hraješ už osm let. Co jsi za tu dobu třeba změnil, zlepšil, na co jsi nejvíc pyšný?
"Pamatuji si, jaký jsem dřív býval cholerik, výbušný v zápase, furt nadával a házel flintu do žita. A můžu říct, že nejvíc mě vyškolila regionální soutěž, kde jsem věděl, že dostaneme, ale chtěl jsem si to za každou cenu zkusit, a tam jsem se hodně zklidnil. Byla to totiž nejbolestivější sezóna. Kterou jsem jako hráč zažil, ale také nejvíc motivující pro mě. Přes všechny porážky jsem dokázal najít místo na hraní, na střelbu, hrát jako tým i když to tak nevypadalo a hlavně se zlepšovat. Za sebe můžu tedy říct, že jsem se dost uklidil, moje sebevědomí dost stouplo, chci vyhrávat a hlavně dávat góly. A pyšný jsem už na sebe od té doby, kdy jsem vzal poprvé florbalku do ruky. Florbal je mým druhým domovem a snad to tak bude i nadále."
* V posledních zápasech ti to tam dost padá. Trénuješ víc střelbu?
"Ne… Sebevědomí musíš určitě mít a hlavně moje plus, co si myslím a snad potvrdí i ostatní, je rychlost. Díky atletice, kterou jsem dřív dělal tak můžu být rád, že jsem si z ní vzal právě tu rychlost. Miluji běhání, a nejvíc se právě soustředím na rychlost a kontrolu míčku. Góly bych přirovnal k tomu, že mám strašně dobré kolegy v lajně. Ať už je to Kuba Kalabis nebo Jan Smékal, kteří jsou šikovní na hokejce a oba dva hbití, a řekl bych, že vždy stojím v dobrou chvíli na dobrým místě. Pak je tu samozřejmě můj kladkostroj, kdy se zničehonic rozhodnu zrychlit, nikoho nikde nevidím a zkusím to prosólovat a dát gól a nebo prosólovat a nahrát na gól. Co se týče střelby, na trénincích trénuju vždy a pouze střelu z vytočení. Je to jediná střela, která se mi daří, baví mě hlavně a vždy co chci trefit, tak světšinou trefím. Při střele z vytočení je dost těžké pro gólmana určit, kam ta střela půjde a proto ji tak moc trénuji. Poslední poznatek, co bych k sobě dodal, nevím jestli je to v mysli když si to tak člověk nastaví nebo fakt nevím, čím to je. ale jsou dny, kdy se strašně moc těším na zápasy na turnaj: v tu chvíli mi to ale vůbec NEJDE. Když jsou ale dny, kdy se vůbec necítím, nemám chuť , tak je to pravý opak a body se sbírají lehce..."