Miroslav Bukovan: Správně nastavené lajny, týmovost a radost ze hry nám přihrály řadu výher

O víkendu skončila sezóna dalšímu týmu Playmakerů. Tentokrát zažil derniéru tým mladších žáků. A shodou okolností tam, kde sezónu odstartoval: v prostějovské hale Vápenice. Žáci nakonec zažili poměrně slušnou sezónu. Jen v několika zápasech se stalo, že by na svého soupeře vyloženě nestačili. Nedařilo se jim třeba s Litovlí nebo s Jeseníkem. Naopak, v jiných mačích žáci dokázali hrát se soupeři vyrovnaně, místy také pohledný florbal. Tým si nakonec připsal 11 výher. U řady z nich byl trenér Miroslav Bukovan, který plnil roli hlavního kouče týmu. V následujících řádcích pak přinášíme jeho hodnocení uplynulého ročníku.

* Jak hodnotíš sezónu, jak jsi spokojený? 

"Sezóna mladších žáků 2024/2025: nejlepší sezóna, co jsem snad kdy odtrénoval. Skončit ze 14 týmů na 10 místě není úplně nejlepší výkon, ale ty výhry, radost dětí z turnajů a hlavně práce nám hodně přinesly a posunuli jsme se výš."

* Překvapily tě děti něčím?

"Děti mě překvapily hlavně tím, že když jsou motivované, makají na 110 procent a podle toho taky vypadá."

* Poprvé jsi trénoval takto mladé hráče a hráčky: bylo pro tebe těžké nastavit si hranici hráč versus trenér? 

"Asi to ani nebylo těžké, věděl jsem, že nemůžu být jejich kamarád. Zároveň jsem nechtěl být takový ten trenér ,,zloun" a myslím si, že jsem to zvládl, a v tomhle režimu je to nejlepší volba být na ně hodný, motivovat je, makat s nimi aby to přinášelo ovoce a také jim zdůrazňovat jak správně držet florbalku, jak střílet... A když se to potká, vím, že děcka to těší."

* Změnila se hra a třeba přístup hráčů v průběhu sezóny, pokud ano, jak? 

"Určitě ano. Ze začátku jsem absolutně nevěděl, co dělat, kde, jak, s kým, takže to bylo úplně stejné, jako když jsem začínal já v dorostu tenkrát. 3,4 tréninky jednoduchých cvičení, kde jsem se díval, kdo jak střílí, nahrává, kdo má dobré postavení, kdo je třeba ještě elév a podle toho jsem se začal přizpůsobovat a tvořit kreativitu mou a dětí. A co se změnilo? Přístup hráčů k tréninku, v chování, k týmovosti, řekl bych, že jsem v týmu vytvořil něco, čemu se říká týmový duch. I když to někdy vypadá dost zle, dokážeme se vzchopit, zahrát pořádně, řádně si promluvit s oči do očí a ta důvěra mezi mnou a každým hráčem je tak pevná, že jsem z toho až nadšený. A když pak kdokoliv přijde na trénink a slyším věty jako "Ahoj Miro, jak se máš? "Jak ses dnes vyspal?" Máš dneska dobrej den?" A tohle nejméně tak 10x, tak mě to zahřeje hodně u srdíčka a vidím že jdeme správným směrem"

* Tým zpočátku prohrával, později ale začal střádat i výhry. Čím to podle tebe bylo? 

"Ano, já když začínal pamatuji, jak jsme dostávali bomby typu 17:0, 16:0 a teď? Je to pouze v přípravě, když ty děcka se trénují od doby až po konec, kdy mají pak nastoupit za muže. Jde to hodně poznat, a vše co se naučí teď využijí v dalších letech. Takže ano, na začátku jsme prohrávali, ale správně nastavené lajny, týmovost, radost ze hry, silné zapracování na technikách jednotlivých hráčů nám dodalo řadu výher."

* Jak těžké bylo pro tebe ale i pro tým zvládat zápasy, v nichž často stačily na výhru pouze dva, tři góly? 

 "Emočně a stresově to bylo náročné, protože za stavu 1:0 nebo 2:1, kdy vedeš v posledních minutách, víš, že nesmíš udělat chybu. Takže i když to z mé strany bylo třeba i řvaní, tak to řvaní bych převedl na slovo RADA a každému jsem radil, co má dělat, a výsledek jsme udrželi a proto i vyhráli. A to mě moc potěšilo, když jsem viděl tu radost, úsměvy, tleskání a skandování našich rodičů, to jsou zážitky, na který nikdy nezapomenu a zůstanou ve vzpomínkách napořád."

* Jak důležité bylo zakončit sezónu výhrou? 

 "Moc mě to potěšilo, protože všechny tři zápasy předešlé jsme prohráli a už jsem nevěděl, co mám dělat. Poslepovaná sestava, oslabený tým o opory a demolice od soupeřových gólů. Zkusil jsem jediné řešení, vsadit na Kačku a vyšlo to: nasázela hattrick a zvítězit v posledním zápas, a radost byla větší než ten smutek ze zápasů předešlých."

* Jak těžké pro tebe bylo řešit tým bez parťáka na střídačce?  

 "Řeknu to takhle: vždy mi byl oporou Michal Sobecký, po celou sezónu, se kterým táhneme za jeden provaz. Když já nemůžu kvůli pracovnímu vytížení, vždy mi pomohl a za to opravdu velké DÍKY. Když mi chyběl parťák na střídačce, je to vždy složité, nemám kontrolu nad všemi hráči, nezvládám hlídat a dirigoval tempo sám. Takže vždy jsem ocenil, když tam byl právě on nebo Tadeáš Šebesta například." 

* Co bys rád změnil na hře do příštího roku, případně plánuješ změny v trénincích? 

"Do příštího roku určitě změny nastanou ale ne moc velké budeme ještě víc pilovat techniku, víc se zaměřovat na vedení míčků, nahrávky a střelbu z první. A zjistil jsem jedno podstatné, že děti se chtějí naučit strašně moc mou střelu z vytočení. Takže vždy, když to předvádím, tak koukají  s nadšením, že je to moc pěkně. A když mi to bylo sděleno moje odpověď byla jasná: ,,milerád ". Co se týče tréninku, rozhodně se to bude spojovat s elévy a budou tréninky jindy než v úterý. Na závěr pro mladší žáky je už čas odpočinku, pro mě ještě ne mě, ještě čeká jeden turnaj poslední v Mohelnici a boj o 3. místo. Chci popřát, ať se všem daří do příštího roku více než doposud."