Petr Martinek: Florbal mi do života vrátil radost

Na přelomu let 2016 a 2017 se Playmakerům podařilo obnovit mládež. Tehdy, na první schůzce potenciálních hráčů a jejich rodičů ve Šnyttu, přisedl ke stolu také tehdy patnáctiletý klučina, mírně při těle ale zároveň velmi zvědavý a nadšený. Byl to Petr Martinek, který tehdy přišel i se svým mladším bratrem, jenž ale u florbalu nezůstal. Peťa však ano, i když se mezitím z útočníka s kvalitní střelou stal brankářem. Co je podstatné: nadšení zůstalo a postupem času se stal výraznou postavou Playmakerů a i když ne vždy nejlepším hráčem na hřišti, tak vždy velkým srdcařem a bojovníkem. O svých prvních florbalových krůčcích, podpoře od okolí ale třeba také o důležité roli florbalu v jeho životě se rozpovídal v nejnovějším rozhovoru Playmakerů.

* Peťo, vzpomínáš ještě na své začátky s florbalem? Jak ses ke sportu dostal?

"Dostal jsem nabídku od trenéra pana Michala Sobeckého, jestli nechci zkusit sport florbal. Zrovna v ten moment jsem hledal nový sport po ukončení kariéry ve stolním tenise, tak tahle nabídka mě nadchla, a tak jsem začal hrát florbal."

* Co pro tebe vstup do klubu znamenal? Jak to změnilo tvůj život?

"Pro mě to bylo pro mě něco nového ve sportu: většinou jsem dělal sporty, kde se moc neběhá, tak to byla pro mě velká změna – i když jako malý jsem hrál ještě fotbal. Změnilo mi to život tak, že se mi vrátila radost ze života, protože jsem potkal spoustu nových kamarádů, kteří mě brali, jaký jsem, a tím jsem se cítil poprvé v novém prostředí nejlépe."

* Pamatuješ na tvůj prvním gól v zápase?

"Pamatuji si to, jako kdyby to bylo včera. Hrálo se s našim rivalem SK K2. Za gól můžou moji spoluhráči, kteří mě před zápasem hecovali, že jsem kapitán. Nebyla to pravda, ale pomohlo mi to k tomu, abych dal do toho zápasu všechno. Byla druhá třetina a prohrávali jsme 9:0 a byli jsme na hřišti v lajně Martinek – Schuster – Šubrt. Šubi mě na půlce řekl "pojď, jdeme se překřížit", a tak jsme to udělali, a Šubi mě přihrával a já to trefil bekhendem a letělo to do vrchního růžku branky Skk2. A gól byl na světe."

* Zpočátku jsi hrál útočníka. Měls oblíbené místo, kam jsi rád střílel?

"Moje oblíbené místo bylo střílet do vrchní části branky. Nejvíce to ale šlo pod ruku gólmana, ale když se mi podařil gól do vrchní části, byl jsem na sebe pyšný a měl jsem z toho velkou radost."

* Bylo pro tebe v útoku těžké nebýt jen v roli útočníka ale také pomáhat v případě soupeřova protiútoku obraně?

"Bylo to pro mě hodně těžké, protože jsem neměl takovou fyzičku jako ostatní. I proto jsem dostával vždy špatnou zpětnou vazbu od trenérů či spoluhráčů. A za to se teď omlouvám, že jste to měli těžké v obraně, když jsem se nevracel."

* V minulosti ses setkal i s nehezkými poznámkami na tvou neohrabanost. co bys takovým lidem vzkázal?

"Jak jsem to zmiňoval v předešlém dotazu, tak jsem dostával poznámky k mému nevracení se do obrany, to byla moje pitomost. Ale můžu poděkovat, že kvůli těm poznámkám jsem se snažil ze všech sil, abych to změnil. Ale bylo to pro mě to pro mě moc obtížné. Jak se však říká, snaha se taky počítá. Když jsem ale dostal radu přímo v zápase, tak jsem pomohl i v obraně, ale to nestačilo, abychom nedostávali tolik gólů."

* Později jsi začal chytat. Bylo to pro tebe těžké si na tu změnu zvyknout?

"Já jsem si na to nemusel zvykat, protože jsem chodíval chytat dřív, když jsem ještě hrál útočníka. Pokud nebyl gólman na tréninku, a já měl už jistou sestavu, tak jsem si do té brány sednul. Ne každý trénink se podařilo všechno chytit a některé tréninky byly pro ostatní podívanou, jak útočník chytá, ale dostával jsem dobré recenze, že jsem chytal dobře. Tak jak přišla spousta nových hráčů do pole, tak jsem se rozhodl jít do branky, díky těm pochvalám. Ale říkám, rád bych si někdy zas zahrál i v zápasech jako útočník."

* Před zápasy je na tobě vidět nervozita. Pracuješ s ní nějak?

"Ta nervozita vzniká tím, že si furt říkám, že to vychytám dobře, a to mě vždy stresuje a jsem nervózní. Rád bych se naučil tu nervozitu zvládat, a tak se pokusím zeptat ostatních gólmanů, když začínali oni, jak oni pracovali s nervozitou."

* Co ti pomáhá překonat stres v utkáních?

"Jak mi jednou před mým úplně prvním zápasem řekl brankář B týmu Filip Hracovec, že si mám představovat, že jsem na tréninku. Tak to mi většinou pomáhá překonávat stres v zápasech."

* Trénuješ také mimo tréninky? Jestli ano, jak?

"Musím se přiznat, že netrénuji. Ale vzal jsem si předsevzetí do nového roku, že se budu věnovat tréninku i mimo tréninky."

* Aktuálně pracuješ v rychlém občerstvením, které úplně nepřispívá zdravému životnímu stylu sportovce. Je těžké třeba odolat a dát si nějakou dobrotu, když mezi nim děláš?

"Ano, je to těžké odolat, když to má člověk před nosem, a láká tě to. Přiznávám se, že vždy si něco dám a zkouším to omezovat, ale je to těžké."

* Zažil jsi hodně trenérů. Pod kterým se ti nejlépe hrálo nebo chytalo a proč?

"To je pravda, že jsem zažil hodně trenérů, ale vždy se mi nejlépe hrálo a chytalo s trenérskou dvojicí Milan Fasek Hnízdil a Lukáš Brumlík. A to proto, že vždy před zápasem nebo tréninkem dost hecovali a podporovali mě."

* Podporují tě rodina a blízcí ve florbalu?

"Když jsem byl menší, tak jezdívali se mnou se na mě podívat rodiče, ale jak jsem se dostal do vyšší kategorie, tak přestali jezdit. Ale podporovali mě jinak: když jsem potřeboval novou hokejku nebo dres nebo boty, tak mi to pořídili. Teď mi například pořídila máma novou helmu. Sice použitou, ale je v dobré kvalitě, a za to jsem mámě vděčný."

* Co pro tebe dnes florbal znamená?

"Co pro mě znamená florbal? Znamená pro mě zábavu i odpočinek od práce a vyhodím díky němu špatné myšlenky z hlavy. Sice to není v otázce, ale tým je pro mě druhá rodina."